Historie obce

Nejstarší historie obce Měrkovice

obecná škola Měrkovice

obecná škola Měrkovice

Počátky měrkovických dějin úzce souvisí s dějinami obce Kozlovice. Na území nynějších Měrkovic se kdysi rozkládal kozlovický panský poplužní dvůr, na němž robotovali obyvatelé Kozlovic a okolí. Kozlovice samotné vstoupily do historie, tzv. zakládací listinou z 8. září 1294 a náležely k panství hukvaldskému. Kdy byl založen dvůr, není známo, ví se jen, že v 16. století tu již stál. Byl lokalizován na posledních kozlovických lánech a pasekách na severním levém okraji vesnice. V listině z r. 1563 je uvedeno 32 usedlíků z Tiché a 20 z Kozlovic, kteří byli povinni na kozlovickém dvoře robotovat. Některé vesnice místo roboty k tomuto dvoru platily ročně robotní daň: Myslík 10 zlatých, Lhotka 10 zlatých, Metylovice 20 zlatých, Kunčice 20 zlatých. Později byli poddaní z Kozlovic a Tiché na jejich žádost roboty zproštěni, až do odvolání za úhradu 2 zlaté ročně od každého robotou povinného.

Poslední šafáři na kozlovickém dvoře byli:

Jan Fajkus okolo r. 1745
Jiří Žabenský okolo r. 1748
Jan Kalmus okolo r. 1755
Jiří Kalivoda okolo r. 1765
Jiří Kuboš okolo r. 1770
Jiří Strakoš okolo r. 1775
Jan Nenička okolo r. 1785

K založení Měrkovic je uveden v první matrice Měrkovic tento zápis:
“Vesnice Měrkovice byla založena při rozdělování kozlovického poplužního dvora a své jméno dostala na počest tehdejšího hukvaldského purkrabího Ondřeje Měrky. Po vystavení chalup v nově zřízené dědině jmenoval v roce 1792 vrchní hejtman hukvaldský rychtářem (fojtem) Jana Vašendu z čísla 16 (pozdější definitivní číslo bylo 34). Tato vesnice se stále zvětšovala tak, že z 26 čísel v roce 1800 vzrostla do roku 1912 za druhého zdejšího faráře Jiřího Kyselého na 42 čísel”.

Matrika křestní Měrkovic se začala psát v roce 1793, oddací r. 1796 a úmrtní r. 1793.
K parcelaci kozlovického dvora jsou k dispozici četné, velmi podrobné a pečlivě provedené archivní dokumenty. Parcelace dvora byla provedena nadvakrát . První v roce 1789. Tento rok je proto brán jako rok vzniku Měrkovic. Noví osadníci si postavili na přidělené nebo zakoupené půdě domky, jichž bylo v I. etapě 24, a byla jim přidělena domovní čísla. Druhá parcela byla provdena v roce 1796 a také bylo zavedeno nové číslování domů. V matrice se objevují nová čísla již v tomto roce, ale stará čísla setrvají ještě v několika případech až do roku 1808.

Katastrální mapa byla vyhotovena jednotně pro obce Kozlovice a osadu Měrkovice. Kozlovice měly pro pozemky parcelní čísla 1 až 3603, Měrkovice 3604 až 3904. Stavby měly v Kozlovicích č. 1 až 268, v Měrkovicích 269 až 321, cesty a potoky v Kozlovicích č. 3905 až 4078, v Měrkovicích 4079 až 4108. Měrkovice byly tedy vedeny od počátku jako osada Kozlovic. Teprve výnosem ministerstva financí z 15. ledna 1904 byla katastrální obec Kozlovice rozdělena na 2 samostatné katastrální obce: Kozlovice a Měrkovice.

Novodobá historie obce Měrkovice

Po osvobození Československa, kterým byl prohlášen den 9.5.1945 byl na počest tohoto dne uspořádán průvod občanů ze Dvora do školní budovy. Občan Hynek Krpec dal návrh, aby na tomto shromáždění občanů byl pro řízení obecních otázek zvolen národní výbor a za předsedu navrhl Františka Chovance – hajného, což bylo všemi přítomnými spontánně přijato a odsouhlaseno. Tímto aktem byla v obci ustavena nová strukutra se začleněním do ustaveného okresního národního výboru v Místku.
1. ledna 1949 se ruší zemské zřízení, ustanovuje se územní struktura okresů a obec Měrkovice je začleněna do nově zřízeného okresu Frenštát pod Radhoštěm.
Úřadovna tehdejšího MNV (městký národní výbor) je v soukromém bytě č.p. 31. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k výstavbě vlastní budovy, úměrné velikosti obce.
Ke zlepšení životních podmínek občanů vyvstává požadavek na zřízení obchodu. Jedním a časově nenáročným řešením je uvolnění místnosti sloužící k zasedání MNV. 8. ledna 1954 se zahájil prodej v prodejně spotřebního družstva Jednota. V témže roce se uskutečňuje přístavba garáže pro požární sbor při budově MNV. Protože se prokazovaly značné problémy v provozu prodejny umístěné v budově NV, po dohodě se spotřebním družstvem Jednota, přistoupilo se v roce 1958 k postavení samostatné prodejny.
Tehdejší vláda ČSSR a ÚV KSČ se přiklonila k centralizaci správních jednotek národních výborů a doporučila slučování národních výborů ve větší správní celky. Tím došlo 30.6.1960 ke sloučení obce Měrkovic s Kozlovicemi – děkujeme soudruzi, pozn. autor. Došlo tak k přečíslování popisných čísel domů v pořadí od 701 – 799. Tímto se z obce Měrkovice stává osada.

Pověsti kolem nás

Povídá se, že na Kazničově hoře jsou pod zemí obrovské poklady, které tam nechal zakopat známý valašský zbojník Ondráš, syn janovického rychtáře. Ondráš se narodil za zvláštních okolností.

Chvíli před tím, než spatřil Ondráš světlo světa, snesla z nebe na rychtu obrovská ohnivá koule, které se rozpadla na spoustu plamenů, a ty zachvátily celé stavení. Než však vesničané doběhly k rychtě s voudou, aby oheň uhasili, plameny najednou zmizely a otevřeným ohněm do tmy zakřičelo novorozeně. Na čele mělo ohnivé znamení, které ho provázelo celým životem a dávalo mu sílu, statečnost a dobrodružný neklid.

Když Ondráš dospěl, dal se ke zbojníkům a stal se jejich velitelem. Skupina třinácti zbojníků s Ondrášem v čele se stala postrachem panstva v celém kraji. Zbojníci přepadávali panské vozy, loupili šperky a peníze a co nerozdali chudým, to zakopali na Kazničově hoře. Ondráš byl díky vlastnostem, které mu dalo znamení ohně a díky kouzelným pistolím a obušku, které mu darovala stará čarodějnice Háta, po dlouhá léta nepolapitelný. Proto se po jeho smrti, která nastala zradou jeho nejbližšího přítele, mezi lidmi povídalo, že poklady za ty dlouhé roky jeho zbojnického působení jsou vskutku obrovské.

Říká se, že poklady je možno objevit pomocí zelených proutků, které vyrůstají z pařezů pokácených stromů v hukvaldských lesích. Tyto proutky se však skloní k místu, kde je ukryt poklad, jen v rukou toho, kdo je naprosto chudý. Je prý v nich zaklet duch zemřelého Ondráše, který takto navěky dohlíží na spravedlnost.